Kdo je Zachránce?

Komentář

Přejisté jest, že po Pádu žádný z lidí k míru s Bohem a vysvobození z otroctví hříchu, smrti, ďábla a zatracení přijíti nemůže bez prostředníka mezi Bohem a lidmi, jímž jest Ježíš Kristus, který obětí smrti své - sám jsa svatý a nevinný - viny naše zaplatil, krví svou špínu naši obmyl a smrtí svou smrt naši přemohl, spravedlností a životem nás obdarovati může, nebo´t od Boha nám učiněn moudrostí, spravedlností a posvěcením i vykoupením (1. Kor 1, 30).
Věříme pak o Kristu podle Písem, že pravý, věčný, jednorozený Syn Boha Otce jest, spolu s ním a s Duchem svatým nerozdílný Bůh, věčné a nestvořené Slovo, skrze nějž všechno stvořeno, odraz a obraz podstaty Otcovy, tolikéž člověk pravý, vlastní bratr náš, duši i tělo jako i my mající, totiž pravou a plnou lidskou přirozenost, kterouž z Marie Panny, matky své, vzal, jak evangelista dí: Slovo to věčné tělem učiněno jest (J1, 14).
(Bratrské vyznání aneb počet z víry, učení a náboženství Jednoty Bratří českých, LP 1535, čl. VI, 1-2)

Pokouším se předejít pomatenému prohlášení, které o Ježíši lidé někdy činívají: „Jsem ochoten Ježíše přijmout jako velkého mravního učitele, nepřijímám jeho nárok na to být Bohem.“ To je jedna z věcí, které říkat nesmíme. Někdo, kdo by byl pouhým člověkem a říkal to, co Ježíš, by nemohl být velkým mravním učitelem. Byl by to buď šílenec – srovnatelný s někým, kdo tvrdí, že je sázené vejce, nebo ďábel z pekel. Musíte si vybrat. Buď ten muž byl a je Synem Božím; anebo šílencem či něčím ještě horším. Můžete ho umlčet jako blázna, můžete ho poplivat a zabít jako démona, anebo mu můžete padnout k nohám a nazývat ho Pánem a Bohem. Ale neohánějte se žádnými blahosklonnými nesmysly o tom, že to byl veliký mravní učitel. Tuto možnost nám nenechal otevřenou. Neměl to v úmyslu. Máme tedy před sebou hrozivou alternativu. Muž, o němž mluvíme, buď byl (a je) tím, za koho se prohlašoval, nebo to byl šílenec či ještě něco horšího. Přitom se mi zdá zřejmé, že nebyl ani šílenec ani zlý duch: následkem čehož jsem – nehledě na to, jak podivné a děsivé se mi to zdá – nucen přijmout názor, že byl Bůh. Bůh, který v lidské podobě přistál na tomto území obsazeném nepřítelem.
Co bylo smyslem toho všeho? Co přišel vykonat? Učit lidi, jistě; jakmile však nahlédnete do Nového Zákona či jiných křesťanských spisů, zjistíte, že neustále mluví ještě o něčem – o jeho smrti a vzkříšení. Je zřejmé, že křesťané se domnívají, že jádro příběhu tkví zde. Domnívají se, že přišel na zemi zejména proto, aby trpěl a byl zabit.
(C. S. Lewis: K jádru křesťanství; Návrat domů, Praha 1993, str. 42 – 43)