Proč musel Zachránce Ježíš Kristus umřít?

Komentář

Bůh je svatý a nemůže se tvářit, jako že se hřích nestal. Bůh nemůže hřích nepotrestat: kdyby netrestal hřích, nebyl by svatým Bohem, popřel by sám sebe. Kdyby mne ale Bůh za můj hřích potrestal, musel bych zemřít, protože jako je absolutní Bůh, jako je absolutní jeho svatost a čistota, tak absolutním porušením této svatosti a čistoty je hřích. Bůh mne však miluje, a protože nechce, abych zahynul, připravil plán záchrany. Posílá svého jediného Syna, který opouští Otcovu slávu a jako obyčejný člověk přichází na tento svět. Rozhoduje se dobrovolně podstoupit za mne (a za tebe) zástupný trest. Umírá tedy na kříži za naše hříchy, místo abychom za své hříchy zemřeli my sami. Jelikož On nikdy nezhřešil, byl jako jediný kvalifikován, aby tuto oběť přinesl. Pokud přijmu Ježíše Krista, stává se mým spasitelem, zachráncem. Bůh však Pána Ježíše Krista vzkřísil z mrtvých a přijal ho zpět do své slávy. A do své slávy přijímá také všechny, kteří přijímají Ježíše.
(Dan Drápal: Hledání a jistota; Křesťanská misijní společnost, Praha 1992, str. 28)

Je-li Kristova smrt na kříži pravým významem inkarnace (vtělení), pak neexistuje dobrá zpráva bez kříže. Vánoce samy o sobě nejsou evangeliem. Kristův život není evangeliem. Dokonce ani vzkříšení, ať je v celkovém zasazení skutečností jakkoliv důležité, není samo o sobě evangeliem. Dobrá zpráva totiž není jen to, že Bůh se stal člověkem, ani to, že Bůh promluvil, aby nám zjevil správný způsob života, ani to, že smrt, ten velký nepřítel, je poražena. Dobrou zprávou je především to, že byla zásadně vyřešena otázka hříchu (čehož je vzkříšení důkazem); že Ježíš vytrpěl trest za náš hřích jako náš zástupce, abychom my za svůj hřích nemuseli nikdy trpět; a že proto všichni ti, kdo v něj věří, se mohou těšit na nebe.
(James Montgomery Boice: Základy křesťanské víry; Návrat domů, Praha 1999; str. 241)