Co dalšího jsme získali Kristovou smrtí?
Kol 1, 18 - 20
On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži.
Video
bude dodáno
Komentář
Poselstvím vzkříšení je, že na tomto světě záleží! Že k nespravedlnostem a bolestem dnešního světa je třeba připojit zvěst, že uzdravení, spravedlnost a láska zvítězily… Pokud by Velikonoce znamenaly, že Ježíš Kristus vstal z mrtvých jen v duchovním smyslu – pak se týkají jen (…) mého osobního duchovního života. Pokud však byl Ježíš opravdu vzkříšen, stává se křesťanství radostnou zvěstí pro celý svět (…) Velikonoce znamenají pro svět, v němž panuje nespravedlnost, násilí a ponížení, že Bůh není připraven tyto věci tolerovat – a že budeme pracovat a plánovat, se vší Boží energií, aby nad všemi těmito věcmi Ježíš zvítězil. Zbavte se Velikonoc a bude mít pravdu Marx, který křesťanstvo obvinil z ignorování materiálního světa. Zbavte se Velikonoc a patrně bude mít pravdu Freud, který tvrdil, že křesťanství je jen zbožným přáním. Zbavte se jich a pravděpodobně bude mít pravdu i Nietsche, který prohlásil, že křesťanství je jen pro slabochy.
(N. T. Wright, citován dle: Timothy Keller: Proč Bůh? Rozumové důvody pro víru v Boha ve věku skepticismu; Triton, Praha 2011; str. 244)
Křesťanství nespočívá jen v tom, že se lidskému jedinci odpustí hříchy, aby se mohl dostat do nebe. To je důležitý prostředek Boží spásy, ne však její konečný cíl či její účel. Účelem Ježíšova příchodu bylo napravit celý svět, obnovit a znovu nastolit stvoření, ne se mu vyhnout. Nejde jen o osobní odpuštění a osobní pokoj, ale též o spravedlnost a šalom ve světě. Bůh stvořil tělo i duši a Ježíšovo vzkříšení ukazuje, že Ježíš vykoupil tělo i duši. Činnost Božího Ducha nespočívá jen ve spáse duší, ale též v péči o tvář země, o kultivaci hmotného světa. (…) Všechna ostatní náboženství nabízejí spásu v podobě určité formy vysvobození z obyčejného lidství. Vnímají ji jako únik z pout individuality a tělesnosti do jakési transcendentní duchovní existence. Biblická spása však nespočívá v úniku z tohoto světa, ale v transformaci tohoto světa. (…) Bůh nás stvořil, abychom se stále více podíleli na jeho vlastní radosti a potěšení. Jeho radosti se účastníme už tím, že jej oslavujeme, podílíme se na ní i tím, že ctíme druhé lidi a uznáváme jejich důstojnost, neboť byli stvořeni k obrazu Boží slávy – a v posledku i tím, že pečujeme o Boží slávu, jež se zrcadlí ve světě přírody.
(Timothy Keller: Proč Bůh? Rozumové důvody pro víru v Boha ve věku skepticismu; Triton, Praha 2011; str. 255)