Čemu věříme pravou vírou?

Komentář

Již od dob prvních učedníků se církev vyrovnávala s úkolem srozumitelně a jednoduše shrnout obsah těch nejpodstatnějších výpovědí Písma o Bohu a o Božím jednání s člověkem. Postupně se forma, způsob i položení důrazů měnily a zpřesňovaly tak, jak se církev vyrovnávala s různými bludy a pohanskými vlivy. Pro židovské učedníky bylo úžasným, život měnícím zjevením, že ten Ježíš, kterého osobně znali, je Mesiáš a Syn Boží (Mt 16, 16). Tváří v tvář antickému polyteismu okolního světa bylo naopak třeba zdůraznit, že Ježíš je nejen Pomazaný (CHRISTOS), ale že je KYRIOS, Pán (Fil 2, 11). Apoštolského vyznání. Pochází z doby poapoštolské, nicméně celý jeho text lze větu po větě podložit slovy Písma *). Vzniklo v době, kdy křesťanská církev byla jednotná, proto je přijímáno všemi větvemi křesťanstva a spojuje všechny podstatné proudy dnešní církve.
(David Floryk: Co jsou Křesťanská společenství, časopis KS Ostrava „Učedník“, 1/1993)

*) Pozn.: Text Apoštolského vyznání víry lze podložit slovy Písma, například takto: Gen 1. - 3. kap.; Luk 1:26-37; Jan 1:1-18; Luk 23. a 24. kap.; Sk 1:11; Mt 25:31-32; Jan 16:7-15; Ef 5:25-27; Žd 10:24-25; 1. Jan 1:9; Jan 5:28-29; Mt 25:46.

Pravá křesťanská víra spočívá na obsahu. Není to něco mlhavého, co nahrazuje skutečné chápání, a základní hodnotou není ani víra sama a její síla. Skutečným základem víry není víra sama, ale dílo, které Kristus dokončil na kříži. To, že věřím, není základem mé záchrany – základem je Kristovo dílo. Křesťanská víra směřuje k objektivně exitující osobě: „Věř v Pána Ježíše Krista, a budeš zachráněn“.
(Francis Schaeffer: Ten, který je skutečností; Návrat domů, Praha1994; str. 121)

Ve 4. kapitole listu Římanům Pavel rozebírá hlavní znaky Abrahamovy víry a klade ji za příklad, který mají následovat křesťané. Podle starozákonních Písem nebyl Abraham před Bohem ospravedlněn svými skutky, ale byla mu za spravedlnost počtena jeho víra. Pavel pokračuje (Ř 4, 23-25): „To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo napsáno jen kvůli němu, ale i kvůli nám, kterým to má být počítáno, nám, kteří spoléháme na toho, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění“. Evangelium, jak je zde Pavel uvádí, obsahuje tři konkrétní fakta: (1) Ježíš byl vydán na smrt pro naše hříchy; (2) Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých; (3) věříme-li této zvěsti o smrti a vzkříšení Ježíše pro nás, budeme ospravedlněni a Bohem přijati.
Podobně v 1. Kor 15, 1-4 Pavel připomíná Korintským křesťanům zvěst evangelia: „Chci vám připomenout, bratři, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte záchrany, držíte-li se ho tak, jak jsem je zvěstoval: Odevzdal jsem vám, co jsem sám přijal, že Kristus zamřel za naše hříchy podle písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem…“
Opět vidíme, že evangelium sestává z několika jednoduchých a určitých faktů: 1) Kristus zemřel za naše hříchy; 2) byl pohřben a 3) byl třetího dne vzkříšen…
(Derek Prince: Základy křesťanského života; Postilla, Doubek 2006; str. 109)