Jak se máme modlit?

klikni pro zobrazení a skrytí

Celé Boží slovo nás učí a inspiruje, jak se máme modlit, včetně modlitby, kterou nás naučil sám Ježíš.

Ef 3, 14 - 21

Proto klekám na kolena před Otcem, od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží. Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit nade všechno víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Komentář

V Matouši 7, 7 – 15 Ježíš ve svém učení o modlitbě varuje před dvěma postoji, jimž je potřeba se při modlitbě vyhnout. Především upozorňuje na pokrytectví, dále pak na bezmyšlenkovité, mechanické mluvení naprázdno. První jmenovaná slabost je spojena s farizejstvím, druhá s pohanstvím. Pokrytectví spočívá v překroucení účelu modlitby (člověk si přivlastňuje slávu náležející pouze Bohu), mnohomluvnost pak překrucuje samotnou její podstatu (modlitba je degradována z upřímné osobní komunikace s Bohem na pouhé odříkání slov). V protikladu k těmto dvěma chybným postojům Ježíš své následovníky učí autentickému vztahu s Bohem a dává nám krásný příklad modlitby na takovém vztahu založené: modlitbu Páně, zvanou též Otče náš. (…)
Zásadní rozdíl mezi těmito přístupy k modlitbě spočívá vlastně v odlišných představách o Bohu. CO by to bylo za Boha, kdyby ho zajímaly takové sebestředné a bezmyšlenkovité modlitby? Je snad Bůh našim majetkem, který můžeme používat k posílení své vlastní prestiže? Je snad počítač, do něhož můžeme mechanicky vkládat data? Od těchto bezcenných představ se můžeme s úlevou vrátit k Ježíšovu učení, že Bůh je náš nebeský Otec. Pamatujme, že Bůh své děti miluje s nejhlubší laskavostí a zájmem. Pamatujme, že nás vidí, i to, co nikdo jiný, že zná naše potřeby, ještě než ho o něco poprosíme, a že svou královskou mocí jedná v našem zájmu. Pokud dovolíme, aby náš obraz o Bohu formovalo Písmo, nebudeme se modlit pokrytecky ani mechanicky, ale opravdově a s rozmyslem jakožto děti svého nebeského Otce.
(John Stott, Rok s Biblí. Každodenní zamyšlení nad Knihou knih; Biblion, Praha 2011; str. 197 a 204)

Žít v Boží přítomnosti je umění, návyk, který si můžeš osvojit. Podobně jako hudebníci denně hrají stupnice, aby pak s lehkostí zahráli nádhernou hudbu, i ty se musíš přinutit, aby s v různých denních dobách mysle na Boha. Musíš svou mysl vycvičit, aby na Boha pamatovala. (…) Pokud ale tímto způsobem hledáš pocit, že Bůh je přítomen, jsi na nesprávné cestě. Nechválíme Boha proto, abychom se dobře cítili, ale proto, abychom dobře jednali. Tvým cílem není pocit, ale trvalé vědomí skutečnosti, že Bůh je stále přítomen. To je životní styl uctívání.
(Rick Warren: Proč jsme vůbec tady?, Návrat domů, Praha 2005, str. 73)

Video

bude dodáno