Co jsou svátosti?
Řím 6, 4 a Luk 22, 19 - 20
Byli jsme tedy křtem spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.
Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto jest mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“
Video
bude dodáno
Komentář
Bůh nás zasahuje nejrůznějšími způsoby. Apeluje na náš rozum, ale apeluje i na naše city. Přichází k nám ve svém slovu, které se obrací především (nikoli však výhradně) na náš intelekt, ale přichází k nám i skrze svátost svaté Večeře Páně, která se obrací (nikoli však výhradně) na naši citovou stránku. Přichází k nám ovšem i jinými způsoby – například v bratru a sestře, ale můžeme ho rozeznat i v člověku, který Boha nezná. Jackie Pulingerová dokázala spatřit Krista v bezdomovci a Matka Tereza v umírajícím chudákovi.
(Dan Drápal: Večeře Páně; Nakladatelství KMS, Praha 2012; str. 14)
Svátosti (…) Kristus ustanovil z velké potřeby církve i věřících, aby jak kázaným slovem, tak i vysluhovanými svátostmi o vůli Boží a spasení svém ujištění brali, Bohu se zase oddávali, posvěcovali a ke sloužení jemu se zavazovali, sami pak mezi sebou v jeden duch a v jedno tělo společné víry, lásky a naděje se spojovali a vázali.
(Bratrské vyznání aneb počet z víry, učení a náboženství Jednoty Bratří českých, LP 1535, čl. XI, 1 – 2)
Svátost je možno jednoduše definovat jako „vnější viditelný znak vnitřní neviditelné milosti“. Pokud tento výraz omezujeme na ustanovení daná Ježíšem, pak existují pouze dvě: křest a Večeře Páně (koupel a chléb, jak jim říkal Martin Luther).
(Bruce Milne: Poznejte pravdu. Průvodce křesťanskou vírou; Návrat domů, Praha 1999, str. 235)