Co je křest?

Komentář

Písmo nám ukazuje, že když lidé uslyšeli evangelium, uvěřili mu a přijali jej, nechávali se křtít. Křest vždy předchází pokání a víra a je tedy určen lidem, kteří uvěřili v Ježíše a vyznali ho svým Pánem. (…) Křest ve vodě není dobrovolnou (volitelnou) aktivitou v životě křesťana. Je završením opravdovosti rozhodnutí věřícího vůči Bohu. Jestliže někdo křest odmítá, nepochopil evangelium a dobrou Boží vůli, kterou nám demonstroval sám Ježíš. Ve Skutcích 8, 36 je položena správná otázka? „Co brání, abych byl pokřtěn?“
(R. Dale Yerton: Základní pravdy. 39 lekcí dynamického učednického programu; Apoštolská církev, sbor Liberec, 2013, str. 23)

Křest není rituál, který můžeme, ale nemusíme podstoupit. Nelze ho odkládat. Znamená, že jsi zahrnut do Boží rodiny. Veřejně oznamuje světu: „Nestydím se za to, že jsem součástí Boží rodiny.“ Byl jsi pokřtěn? Ježíš nařídil tento nádherný úkon všem členům své rodiny. Řekl nám, abychom „šli, činili učedníky ze všech národů a křtili je ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého“ (Mt 28, 19).
Křest přímo překypuje významy. Je vyjádřením tvé víry, znamená podíl na Kristově pohřbu a vzkříšení, symbolizuje, že jsi zemřel starému životu, a ohlašuje tvůj nový život v Kristu. Křest je tělesný obraz duchovní pravdy. Vyjadřuje, co se stalo, když tě Bůh uvedl do své rodiny: „Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem“ (1. Kor 12, 13).
(Rick Warren: Proč jsme vůbec tady?, Návrat domů, Praha 2005, str. 99)

K našemu obrácení vedla určitá cesta. Před obrácením, při obrácení i po obrácení jsme si něco mysleli – a něco jsme rovněž cítili. Pamatujete si přesně, co to bylo? (…) Člověk si nemusí dobře pamatovat, co prožíval při obrácení, ale nepochybně si pamatuje svůj křest. Domnívám se, že Pán Ježíš ustanovil křest, abychom si pamatovali, že jsme se dobrovolně rozhodli přijmout dar spásy, který nám nabídl. V tomto slova smyslu je křest objektivní záležitost, kterou si pamatuji, ať už se zrovna cítím dobře nebo špatně, ať už se ve víře raduji či snad pochybuji nebo dokonce selhávám. Křest tedy není něco, co by od nás „Bůh vyžadoval“, ale něco, co nám nabídl a co je pro nás velice užitečné.
(Dan Drápal? Večeře Páně; Nakladatelství KMS, Praha 2012; str. 19)